Následující text je online vložen ze stránek encyklopedie , kterou napsal Petr Hrabalik.

Bossanova (1988)

(1984 - 1989) Praha

Někdy v roce 1983 se rozhodli tři sušičtí teenageři, že založí punkovou skupinu, což se také stalo a tak se pánové Holý - g, voc, Hrzal - voc a Málek - bg (tehdy s nimi ještě občas vystupoval hráč na perkuse Martin Šírek) poprvé dotkli malého českého rockového světa, do něhož později hlavně ten prvně jmenovaný velmi výrazně promluvil. Říkali si Ďáblovi soustružníci a kromě pár fotografií po nich nic nezůstalo.

Když se na konci roku 1984 všichni dostali do Prahy, rozhodli se v onom bohulibém hudebním snažení pokračovat, jenže to už se mezitím vysvlékli z punkrockových hadrů a navlékli si černé novoromantické kabáty. Takže bylo třeba změnit název. Ten vymyslel čtvrtý do party Jane Jaros, jinak bubeník skupiny Dr. Max, a nebyl to vůbec špatný nápad. Bossanova totiž v portugalštině znamená "nová vlna".

V této sestavě (Roman Holý - voc, g, Luděk Hrzal - voc, Václav Málek - bg a Jane Jaros - ds) si skupina střihla pouze dva koncerty. První v dubnu 1985 s Garáží, ten druhý již samostatně, ale protože byl repertoár nazkoušen hodně narychlo, vystoupení se příliš nepovedlo. Po čas letních prázdnin se tedy formace rozrostla. Přibyli dva hráči na klávesové nástroje: Holého spolužák z pražské konzervatoře Václav Kopta (vzpomenete si ještě na jeho roli "klaďase-průšviháře" Radka z filmu "Sněženky a machři"?) a nadaný student AMU Petr Malásek. V říjnu 85 se v kapele objevil ještě perkusionista Ctibor Ješina. V tomto obsazení vystoupili o měsíc později Na Chmelnici, kterýžto koncert všichni členové formace považují za skutečnou premiéru.

Zde je nutné připomenout jednu důležitou věc: Po celou dobu existence byla Bossanova personálně provázána se souborem Dr. Max. Ten podpořil mladé těleso i technicky - zapůjčil mu zkušebnu, navíc první "bossanovské" koncerty se odehrávaly na "maxovský" aparát. Přesto se hudba obou formací dost lišila.

Hlavním autorem skladeb byl u Bossanovy zpočátku Roman Holý. Již drahnou dobu poslouchal funkové nahrávky ze sedmdesátých i osmdesátých let a něco podobného se snažil voperovat i do hudby své kapely. Výsledkem této fúze funku a nového romantismu byl jakýsi podivný stylový tvar, který by bylo možné nazvat uhlazeným kytarovým pop-funkem či disco-funkem, a jemuž zatím ještě scházela ona Holého skladatelská patina, tak jak ji známe dnes.

Bossanova se navíc neustále potýkala s texty. Vystřídala asi deset textařů a nakonec to skončilo tak, že něco psal Holý, něco jeho kamarád Petr Vachler, něco Wilém Rubeš, ale po celou dobu trvání kapely to jaksi nebylo ono. Mezi samotnými členy byly nejoblíbenějšími písněmi Maniak, Lítám a Tanec mimo čas.

Do chodu souboru také promlouvaly časté personální výměny hráčů, což bylo mj. důsledkem tehdejší "módy" hrát v několika kapelách najednou a také samozřejmě nucenými odchody na vojnu. Po vcelku úspěšném vystoupení na Rockfestu 86 (získání zajímavé ceny "laureát funku") si v listopadu 1986 ve finále Rockové vysočiny i na prvním singlu skupiny zahrál na baskytaru už Petr Chovanec alias P.B.CH. (ex-Lucie I.), neboť Václav Málek musel obléci zelené sukno. Nutno ovšem podotknout, že baskytara získala příchodem P.B.CH. rozhodující místo a vnesla do hudby souboru nové prvky.

Navíc se začal Chovanec podílet i na tvorbě repertoáru, který doposud psal pouze Holý. P.B.CH. však v kapele dlouho nevydržel - po čase (v červnu 1987) se na jeho radu objevil v souboru jeho kumpán, kytarista Robert Kodym (ex-Roxanne), který měl v té době docela slušný splávek a následně oba kapelu skoro rozložil. Roman Holý to komentuje v seriálu Bigbít: "P.B.CH. a Kodym to vyřešili naprosto drsně. Měli jsme vystoupení na Petynce, čekali jsme na ně, že přijdou a voni místo toho aby přišli na náš koncert, tak šli natáčet klip s Michalem Penkem, což my jsme v životě neunesli."

Skupina, která měla na svém kontě první singl, vystupování v televizi (Pódium mladých) a která dostala prostor i v rozhlase (pořady Větrník a Rytmus) se na podzim 1987 dostala do vážných problémů - bubeník Jane Jaros odešel na vojnu, klávesista Petr Malásek do TOČRu (a to ještě navíc působil v najazzlé kapele Horká linka) a Václav Kopta přijal angažmá v divadle Semafor, navíc hrával i s Krausberry. Když k tomu připočteme ještě "zrádce" P.B.CH. a Kodyma, kteří se definitivně začali věnovat hraní v Lucii (už bez Michala Penka), zbyli v kapele jen tatíčkové zakladatelé Holý a Hrzal. Ti si však dokázali poradit - už od konce roku 1987 se sestava souboru stabilizovala. Do Bossanovy přišli Jiří Lamoš (bg), Petr Huml (g) a Petr Vaculík (ds, kdysi Trifid). Holý vyměnil kytaru za klávesy (hrál na ně souběžně v Dr. Maxovi) a více prostoru ve zpěvu také dostal neškolený Hrzalův hlas. Plánovaly se koncerty mimo Prahu, profesionalizace, natočení LP desky…

Bossanova ale nevydržela. Hrzal se stále více věnoval konferování různých rockových přehlídek, Lamoš (který byl vytížen i hraním v dalším souboru Bolero) emigroval, Huml začal hrát s Dr. Maxem a Holý byl přizván ke spolupráci Slávkem Jandou, tedy mužem, jehož kapelu Abraxas vždycky obdivoval. Janda připravoval svůj nový projekt hudebně zcela vyhovující Holému muzikantskému naturelu - formací, která později dostala název Yandim Band (repertoár byl původně psán pro Lucii Bílou a nikoliv pro tu, která jej nakonec zpívala - indickou zpěvačku Jayu - pozn. autora). A v roce 1989 bylo už také pomalu zaděláno na vznik rap-funkové party J.A.R.

Co říci na závěr? Bossanova se snažila přivést do české nové vlny nové funkové podněty, ale skončila bohužel kdesi v půli cesty. Vychovala však několik skutečných hudebních persón, které výrazně promlouvají do naší populární hudby i v dnešní době.