Následující text je online vložen ze stránek encyklopedie , kterou napsal Petr Hrabalik.

Egypt (1987)

(1987 - 1992) Praha

Když v roce 1986 zvítězil na Rockfestu v kategorii "bicí" člen reggae party Babalet Petr "Komanč" Kumandžas, nikdo z rockových fandů či publicistů v tu chvíli nevěřil, že tato výrazná bubenická osobnost našeho rocku bude o dva roky později za svůj prioritní nástroj považovat baskytaru. Přitom ale bylo známo, že se věnuje komponování (např. duchovně orientovaných písní), a že jeho touhou je mít vlastní soubor, ve kterém by své skladby mohl uplatnit. Tyto jeho snahy urychlila tragická smrt zpěváka Babaletu Aleše Drvoty, přičemž zasvěcení pozorovatelé již dávno upozorňovali na to, že s tvorbou skupiny není příliš spokojen. Nicméně nejprve se talentovaném bubeníkovi ozval pohrobek PPU, Mejlova temná úderka z Klamovky, právě se formující skupina Půlnoc.

Kumandžas ale ještě před příchodem do Půlnoci nalezl spoluhráče pro svůj vlastní projekt; domluvil se s kytaristou Radkem "Šimonem" Šimůnkem (ex-A 64, ex-Garáž) a jelikož nebyl k mání bubeník, rozjel se na venkov aby zlanařil byvšího hráče Imrichovského Abraxasu Ivana Pelíška. Ten v roce 1983 defakto s bubnováním skončil a věnoval se truhlařině (mj. výroba bubenických paliček), přesto však lákavé nabídce znovu vstoupit na rocková kolbiště neodolal. Sestava (Kumandžas - bg, voc, Šimůnek - g, voc, Pelíšek - ds) ale dlouho nevydržela, neboť se v ní objevily rozepře a to jak hudební tak osobní - vřelo to hlavně mezi Komančem a Šimonem. Dokonce snad ani jednou nevystoupila a Šimůnek posléze emigroval.

A tak se třetím do party stal bývalý teenagerský punker z dob Antitmy, v roce 1987 člen divokého hardcoru Michael´s Uncle, mistr kytarového hluku Karel Jančák, označovaný hudebními znalci za jeden z největších kytarových talentů druhé poloviny 80. let. Tato úsporná rocková sestava Kumandžas (voc, bg), Pelíšek (ds), Jančák (lg) se posléze nazvala Egypt. Manážerém souboru se stal "muž s vlčáky" Tomáš Hatle, významná to postava knajpy U Zpěváčků.

Hudebně se soubor pohyboval ve vodách temné tvrdé nové vlny s názvuky psychedelie 60. let, tedy něčeho podobného, s čím třeba v Británii vyrukovaly kapely Jesus & Mary Chain nebo Teenage. Kumandžas navíc obdivoval podivný sound avantgardistických Bauhaus nebo pocitové plochy Dead Can Dance. Sám měl pak snahu vnášet něco podobného i do Egypta, takže sound skupiny byl vlastně jakýmsi hudebním spektrem, mozaikou nálad, tříští pocitů, většinou vážných, ovšem zahraný s patřičnou dávkou uvolněnosti a samozřejmě energie. I přes určitou ponurost repertoáru bylo hlavní snahou Egyptu vyvolávat v publiku pozitivní vibrace a pocity naděje. Petr Kumandžas ve fakezinu Trip 10:15 (1990) uvedl: "Jedna část našich textů by měla zahrnovat přímočarost, pohodu, odlehčenost, aniž by si člověk zatěžoval palici problémama, aby v tom byl zdravej kontrast, kterej vytváří harmonii. Ta druhá část vychází z průšvihu člověka, v textu je snaha průšvih nakousnout, ale dostat ho nad věc a dát naději v dobrý konec." Karel Jančák v seriálu Bigbít říká: "Ta muzika nebyla zas tak agresivní, ale ty texty - tam bylo zcela jednoznačný o čem to je. I ten název Egypt je symbolickej. Židovskej národ žil v Egyptě ve vyhnanství a tady byli komunisti, takže jsme ten název brali jako: sere nás to tady, ale musíme tady žít."

Je zajímavé, že jen málo textů si napsal Kumandžas sám - byl zvyklý příliš nad nimi přemýšlet, takže to co by jiný napsal za hodinu, jemu trvalo třeba měsíc. Proto si vybíral ke zhudebnění spoustu cizích textů a sahal do opravdu zajímavých oblastí. Kupříkladu vsadit do bigbítu verše Bohuslava Reynka "na zdi nebes / vítr kreslí rudé věštby v úchvatu / k dílu volá / ty již klesly, nepřijavše odplatu…" z básně "Pozdní podzim" na to už musí být hudební fištrón, aby to společně fungovalo ve vší přirozenosti. Petr si také vybíral verše biblické: zejména ze starozákonních knih Kazatel a Job, které právě optimismem nehýřily.

Na rozdíl od kapel "nového popu" si totiž členové Egypta ani nemysleli, že by k optimismu měl být nějaký důvod. Kumandžas (Trip - 10:15, 1990, zkráceno): "Komunismus zrasil tu lidskou identitu. Nepřirozenost, která je v nás, je obrovská. V mým životě se z toho možná někdy vyhrabu, ale možná taky ne. Spíš bych to nechal jiný generaci. Ale má to svoje velký pozitiva, protože můžeme něco sdělit… Když nahráváš desku, hlas neuvěřitelně vypovídá i pro nejmíň citlivý lidi, co se děje s tím, koho poslouchají…" O samotném směřování Egypta řekl tamtéž: "My bychom chtěli hrát míň rockově a víc pocitově, radši bychom dělali plochy, pocity, mystičtější záležitosti… Myslím si, že kvalitní věci vznikají v pochybách, protože o tom přemýšlíš. Vrací se mi těžká nedůvěra, jestli pokračovat nebo ne, ale to nebrání tý koncepci, kam bysme chtěli dospět…"

Skupina se premiérově prezentovala na Rockfestu v dubnu ´88, přesto pak odehrála jenom několik vystoupení. Profesionální úvazek Kumandžase a Jančáka v souboru Půlnoc (působili v něm od jara 1988) příliš mnoho prostoru k hraní nedával; přece jenom Mejla Hlavsa a další bývalí plastici se po sedmnácti letech opět objevili na oficiálních pódiích, takže Půlnoci se nabídky ke koncertování jen hrnuly.

V roce 1989 Karel Jančák zůstal v USA, proto za něj musel Kumandžas okamžitě najít náhradu. Tou se stal brilantní kytarista s "kravitzovskou" vizáží Jiří Egrt, s jehož stylem hry se zvuk Egyptu posunul k ještě tvrdšímu rocku. Kumandžas ve srovnání s Jančákem o něm řekl (Trip - 10:15, 1990): "Jirka vyrůstal v jiným hudebním prostředí, poslouchal metal, ale má harmonický cit pro hudbu, kterou ani sám neposlouchá, je oromně tvárnej. Třeba když poslouchá new age, dokáže hned vnímat atmosféru, dokáže se vcítit a ocenit. Karel byl svéráznej, každej jsme byli někde jinde, což bylo dobře, ale brzdilo to cestu ke konečný představě."

Skupina se rozpadla na jaře 1992, neboť v té době už jistý čas existoval další Kumandžasův projekt - Jolly Joker & The Plastic Beatles Of The Universe, který jako první odstartoval společně se Spanish Fly´s, Kurtizány z 25. Avenue, Našrot a Kruci Püsk éru českého HC-crossoveru.