Následující text je online vložen ze stránek encyklopedie , kterou napsal Petr Hrabalik.

Kokrment (1982-3)

(1979 - 1991) Praha

Skupina Kokrment vznikla už v roce 1979 a v její hudbě se střetávalo hned několik vlivů. Jakožto těleso zrodivší se na naší scéně během zlatého věku PJD a čs. alternativy samozřejmě se začátku vycházelo z klasického inspirativního zdroje pro tuto scénu - Franka Zappy, potažmo Cpt. Beefhearta. Zároveň ovšem reflektovalo i ve světě se rozvíjející new wave, přičemž nejvíce ho ovlivnily kapely typu Devo. Kokrment se tedy snažil být jakýmsi průsečíkem mezi tzv. alternativou a novou vlnou. Formaci tvořili tito hudebníci: Jaroslav Stanko (g, voc, tp), Milan Větrovec (ds, voc), Martin Schwaler (bg), Petr Stanko (voc) a Pavel Vaško (ks), který však asi po roce hraní odešel.

Soubor v prvních letech vystupoval jak v tehdejších pražských klubech (Chmelnice, Opatov), tak i na neoficiálních akcích (Valná Hromada v Brně) - díky svému stylovému propojení byl totiž přijatelný i pro undergroundové publikum. Navíc jeho pódiová stylizace celkem odpovídala duchu doby; nalíčené obličeje, bizarní oblečení (P. Stanko vystupoval kupříkladu v ženských šatech), to vše patřilo k tehdejšímu inventáři tzv. nových kapel. Hudbu a texty psal v tomto prvním období hlavně Jaroslav Stanko a skupině se podařilo natočit i koncertní demo, které dostalo název "KůžeGuma".

V roce 1983 nastaly problémy. Začal hon na novovlnné kapely, navíc Kokrment trošku procházel tvůrčí krizí. Odešel baskytarista M. Schwaler a skupina skoro celý rok nehrála. Zčásti to bylo způsobeno hledáním nového basáka (na čas to zkoušel Petr Maličovský), zčásti hledáním nové hudební identity. V roce 1984 konečně přišel vyhovující "čtyřstruňák" Luděk Franke, a také tvorba repertoáru (hudba a text) se přesunula do rukou jiného z členů souboru - bubeníka Milana Větrovce. Petr Stanko začal navíc kromě zpěvu obsluhovat i druhou kytaru.

Právě on Kokrmentu poněkud zkomplikoval situaci, protože se stal spoluzakladatelem a hlavní persónou Souboru tradičního popu, a ačkoliv stíhal hraní v obou souborech, přesto ho obecné mínění začalo více spojovat právě s STP.

Hudba Kokrmentu se proměnila. Krátké písničky z dílny Jar. Stanka se staly minulostí a ve tvorbě souboru se začaly objevovat delší útvary (7 - 8 minut), zvláštní temné skladby, kterým vévodil naléhavý vokál P. Stanka. Od ledna 1986 začal se skupinou vystupovat i saxofonista František Pecka (zároveň Lucidum Intervalla), takže onen ponurý sound byl obohacen o další nástroj. Hudební publicistka Jana Šeblová napsala o Kokrmentu v Gramorevui (1989):

"Hudba se pohybuje od útočnosti až brutální přes štiplavou kousavost ("Na plese", "Mánie") až po těžké, zachmuřené skladby ("To jsem celej já", "Návštěva"), kruté svou výstižností. Poetické rekvizity nebo morbidní nadsázka tuto výstižnost jen zvýrazňují, jejich použití není samoúčelné. Pocity úzkosti, strachu či paranoie jsou tak vytrženy z reálně popisných souvislostí a obnaženy ve své absurditě. Kokrment však není kapelou negace - v některých skladbách nacházíme přijetí existence ´teď a tady´, byť s vědomím všech problémů a složitostí ("Všechno je nám blízké"), úsilí o zvažování a mapování hodnot ("Tři bratři", "Pasti")… Z celkového zvuku kapely žádný nástroj netrčí, přesto bez ostré kytary Jaroslava Stanka a neuhlazeného saxofonu Františka Pecky by Kokrment těžko hledal svou syrovou hloubku a napětí. V textech se Milan Větrovec citlivě vyhýbá nesrozumitelnosti, aniž by ztratil více možných rovin vyznění. Zvlášť zřetelné je to v použití sloganů, které - přesazeny z kontextu slov do kontextu hudby - získávají ještě jiný, obecnější význam, což je dost neobvyklé; funkce sloganu bývá spíš v redukci než v rozšíření významu sdělení."

Ve druhé polovině 80. let byl spojován Kokrment ještě více s alternativou a undergroundem - mj. se odmítl účastnit chýrného Rockfestu - a tomu také odpovídala celkem nízká četnost veřejného koncertování. Soubor také sám hledal místa, která by ve spojení s jeho hudbou ještě více zdůraznila onen prvek skryté brutality a temnosti, jakási alternativní místa na hraní - neobvyklá a s příslušnou scenérii - tak například došlo ke koncertu v lomu v Přední Kopanině.

V roce 1987 skončil s hraním STP, ale Petr Stanko už věděl kam bude směřovat svoji další energii a založil noise-hardcoreový soubor Michael´s Uncle. V Kokrmentu nicméně stále působil. Jaroslav Stanko, který si stihl zahrát krátce na kytaru v STP těsně před jeho rozpadem, se pak v roce 1988 spojil s mohutnou persónou pražského undergroundu a návštěvníkem kavárny Slávie, Vincentem Venerou a založili společně brutal "beton"-coreový běs, nazvaný Svatý Vincent. Ještě v roce 1989 odešel z Kokrmentu F. Pecka, který sebou stáhl i Frankeho, do nymburského androše Lucidum Intervalla). Samotná skupina Kokrment skončila svoji "závodní" činnost v roce 1991, kdy dal Jaroslav Stanko před hudbou přednost práci v produkční agentuře 10:15 Promotion.