Czech alternative rock group, lead by Mikoláš Chadima (i.e. “M.CH.”).
Successor to The Extempore Band.
Následující text je online vložen ze stránek encyklopedie , kterou napsal Petr Hrabalik.

MCH Band v době Krokodlaka (live Žabčice 19.6.82, zleva Luboš Fidler,  Mikoláš Chadima a Pavel Richter, 1982)

(1982 – dodnes) Praha
zpočátku pod různými krycími názvy 

Když na podzim 1981 skončilo fungování české legendy alternativní scény, skupiny Extempore, jeho boss Mikoláš Chadima se sice nejprve rozhodl, že si takzvaně „udělá pořádek v hlavě i v nahrávkách“, ale protože přišla nabídka ze Slovenska (od bratrů Kukučkových) na několik koncertů v rámci akce „Rockové vianoce“, pustil se znovu do práce. Bylo třeba postavit nové těleso a nacvičit zhruba třicetiminutový program. K jeho realizaci si v říjnu 81´ vybral své bývalé kolegy z Kilhets kytaristu Mirka Šimáčka a bubeníka Frantu Skálu Jr. Šimáček pak přivedl jako hosta na baskytaru konzervatoristu Kaňku a kapelu doplnil ještě bubeník Zikkuratu Tomáš Havrda. Chadima jim všem řekl, že se bude jednat o jednorázový projekt, vytvořený pro výše zmíněné koncerty, a že po jejich odehrání se těleso rozpustí. A sám také donesl několik skladeb, původně určených pro nový pořad Extempore. Jenomže členové tělesa (Šimeček, Kaňka) se s ním neustále přeli o to, jak tu či kterou skladbu hrát a co na ní měnit, takže se vlastně nic nenacvičilo. Chadima pak přizval ke spolupráci ještě kytaristu Pavla Richtera z rozpadajícího se Švehlíku, ale vzrůstající konflikty to nezažehnalo. Nakonec Chadimovi praskly nervy a Šimečka s jeho konzervatoristou mocně seřval, přičemž oba se mu na oplátku na jeho projekt vykašlali. Program se pak okamžitě nazkoušel a kapela, jež se nazvala podle kouzelného proutku z Werichovy knížky pohádek Fimfárum, mohla v podivném nástrojovém obsazení – dvoje bicí, kytara, saxofon – vyrazit na prosincové  turné.

Turné ale bylo díky zákazům očesáno na pouhé tři koncerty (2x Brno plus Nový Jičín), takže veškerá snaha muzikantů z Fimfára vyzněla naprázdno. Chadima si pak v klidu probíral jednotlivé skladby z vytvořeného programu a protože je shledával jako kvalitní, rozhodl se, že by bylo škoda je nechat ležet ladem. Navíc Jazzová sekce po dvouletém půstu plánovala 11. PJD, které se měly konat v dubnu 1982. Mezitím si ovšem MCH střihl svoje krátké folkové „extempore“, když v prvních měsících zmíněného roku jezdil na Moravu zahostovat si s brněnskou trojicí Bodlák, Vondrák, Polák.

Když pak někdy v únoru ´82 ve vinárně U Kafků potkal navrátilce z malechovské umělecké komunity, baskytaristu Luboše Fidlera, ihned ho oslovil – jeho styl hraní se mu líbil už od dob Stehlíku a Švehlíku. K nazkoušení programu, který byl nazván „Krokodlak“, pak přizval hudebníky, kteří už s ním měli zkušenost – P. Richtera, F. Skálu a T. Havrdu. Bohužel Havrda těžce onemocněl, a tak Richter chtě nechtě musel angažovat jako dalšího bubeníka Ivana Pavlů – téhož Ivana Pavlů, kterého před pár měsíci vyhodil ze Švehlíka.

Takto sestavené a zatím bezejmenné těleso (jen pouhé tři koncerty stačily k tomu aby se i výraz Fimfárum octl na trojanovské listině zakázaných kapel)  začalo zkoušet v březnu 1982 a podle Chadimy vše klapalo tak jak má. Jenomže se blížily PJD, a protože Richter s Fidlerem vedle zkoušení s Chadimou začali poněkolikáté resuscitovat i Švehlík, znovu byly vyvrženy na světlo staré spory. Vedení Jazzové sekce (konkrétně T. Křivánek) nemohl Richterovi (potažmo Švehlíku) přijít na jméno, a vzkázal mu, že si na PJD prostě nezahraje, a to v jakékoli kapele, tedy i v Chadimově. Nakonec tato žabomyší válka skončila prohrou pro všechny zúčastněné. Chadimův nový band si na Dnech nezahrál, protože se – nekonaly. Zákaz přišel těsně před jejich zahájením, nikoli z moci úřední, ale z moci mocenské – tedy aktivitou vrchního velení kulturní sekce StB, Františka Trojana.

A tak se kapela rozhodla, že „Krokodlaka“ natočí a pokusí se s ním odehrát několik koncertů (na Chadimovy zbylé faktury po Extempore). Nejprve se formace v obsazení Chadima (sax, voc), Richter (g, tps, voc), Fidler (bg, vln, sax), Pavlů (ds), Skála Jr. (perc, ds) a s občasným hostem M. Šimáčkem (g, perc – když vášně vychladly) rozhodla pro pódiové prezentace. První dvě vystoupení proběhla v květnu (Brno – festival Valná Hromada) a další tři v červnu – v Trutnově, na festivalu v Žabčicích u Brna a ten samý den v Praze na parníku Jazzové sekce. V září ´82 se pořad natáčel v Hloubětíně a díky Richterovým zkušenostem z „bytových“ studií, nahrávka dopadla navýsost dobře. Vzápětí na to kapela odehrála nejlepší koncert „Krokodlaka“ v Ondřejově. Jeho derniéra proběhla v prosinci 1982 v Brně.

„Krokodlak“ je hodně vytemněná záležitost – objevují se v něm dlouhé, neustále se opakující motivy, jimž vévodí Chadimovo ságo. Textově je pak jakousi alegorickou tříští, v níž dvojsmyslně ukazuje hlavně na útoky komand MV proti nepohodlným (nezávisle na Moci jednajícím) občanům s jejich konečnou likvidací – ať už fyzickou nebo psychickou. Přímou inspiraci mlácení a mučení režimu odporujících jedinců poskytl Chadimovi těsně před svou nucenou emigrací člověk, který si tímto terorem sám prošel, písničkář Vlasta Třešňák.

Chadima se ještě během podzimu 1982  pokusil „Krokodlaka“ pod názvem MCH (post Extempore) Band a záštitou Jazzové sekce (připravovaná edice Rámus) oficiálně distribuovat, ale nebylo to prostě možné. Jak on tak sekce byli na indexu a tlak mocenských orgánů proti nim sílil. A tak s pomocí právě se z kriminálu vrátivšího Petra Cibulky založil nezávislé distribuční vydavatelství Fist Records a snažil se nejen svoje nahrávky, ale i nahrávky české alternativní, undergroundové a novovlnné hudby na kazetách rozšiřovat po českých luzích a hájích. Totéž pak činil i Cibulka v Brně se svým S.T.C.V., takže toto jsou vlastně první dva základní distribuční zdroje veškerých záznamů českého neoficiálního bigbítu.

V březnu 1983 začal Chadima se zatím nejrozsáhlejším nástrojovým obsazením nacvičovat nový program, který napsal v předchozích měsících. Co se týče samotné formace – do budoucna mělo jít opět o pouhý rok existující seskupení, jenž by nevystupovalo pod názvem MCH Band, ale každý koncert vždy pod jiným jménem. Mimochodem - jeden z koncertů byl odehrán také pod značkou Jsme zdrávi a máme se dobře, což byl vlastně název onoho nového pořadu. V kapele už nebyli Richter a Pavlů, kteří se věnovali své nové kapele Marno Union. Sestava vypadala následovně: M. Chadima (voc, sax, g), Luboš Fidler (bg), Franta Skála (perc), Petr „Komanč“ Kumandžas (ds), Vladimír Dědek (tb, ex-Pražský Big Band), Tomáš „Bond“ Volák (ks, ex-Garáž). Asi po pěti koncertech Fidlera na baskytaru nahradil Jan Ivan Wünsch (ex-Jasná Páka).

Od května do prosince 1983 pak kapela vystoupila asi desetkrát (mj. Praha, Hlubočky u Olomouce, Brno, Ostrov n. Ohří, Lysolaje, Nový Bydžov, Olomouc), přičemž papíry k hraní získala kurióznímu způsobem. „Ve Stránčicích nějaký troubové založili SSM a mysleli, že proslaví Stránčice rockovým klubem,“ líčil situaci MCH (2003). „Sháněli teda kapely, který by zřizovali a který by jim tam hrály zadarmo. A tak jsme se domluvili a oni nám naštemplovali asi dvacet bianko smluv o produkci, na který se dalo hrát – už ne jako poloprofi, jako tomu bylo u Svazu hudebníků, ale jako čistá ZUČ, zájmová umělecká činnost, tedy zadarmo. Šéfem kapely se stal Luboš Fidler a já tam vůbec nefiguroval, aby mohl Luboš v případě průseru říkat, že jsem si s nima zahrál jenom jako host. Což se taky posléze stalo. Takže jsem byl hostem své vlastní kapely. Než (Fidler) odešel, podepsal též bianko prázdné papíry, jako šéf souboru. Až koncem roku jsem zajel do Stránčic a dozvěděl se, že jim to jejich SSM asi čtrnáct dní potom, co nám SSM-razítkem orazili smlouvy potřebné k vystupování, nadřízený orgán SSM zrušil, takže ty papíry byly vlastně od počátku neplatné. Ale hráli jsme na ně oficielně.“

Název pořadu „Jsme zdrávi a daří se nám dobře“ byl inspirován koresponďáky a dopisy, které posílali političtí vězni z koncentráků (tam to ovšem bylo předtištěno v jednotném čísle). Hudebně pak byl pořad jakýmsi kompromisem mezi „Krokodlakem“ (ponurost) a extemporeáckým „Jarem, létem…“ (důraz na improvizaci). Co se týče textů – Chadima objevil poezii Ivana Wernische, která ho velmi oslovila a která ho v jeho tvorbě posléze provázela celá 80. léta. Výsledná nahrávka, která později vyšla u Fist Rec. je pak sestřihem nejlepších verzí skladeb z výše uvedených koncertů. Na konci roku pak MCH tuto sestavu -  jak bylo dohodnuto – opět rozpustil. Fidler se už v průběhu třiaosmdesátého společně s Richterem připojil k folkovému lyrikovi Oldřichu Janotovi a společně vytvořili experimentální minimalistické trio Janota & Fidler & Richter, Skála se začal živit jakožto sochař, ale občas hrál (a hraje) v různých sranda kapelách – např. ve sklepáckém MTO Universal. Kumandžas po půlročním novovlnném odvazu ve Frou Frou začal působit v reggae bandu Babalet, zahrál si s Jižním pólem, Dědek si zahostoval u Plastiků na jejich podzemním albu „Půlnoční myš“, a Bond s Wünschem se zcela přirozeně zapojili do pokračovatele „páky“, souboru Hudba Praha.

MCH pak asi tři čtvrtě „orwellovského“ roku 1984 na hudbu rezignoval. Pracoval hlavně na vydávání českých alternativních kapel pod svou markou Fist Records a také psal autobiografickou knihu o tuzemském alternativním rocku 70. let, jež vyšla samizdatově v roce 1986 a která je dnes známa pod názvem „Alternativa“. Zasadil se i o sestavení kompilace českých podzemních kapel, kterou se podařilo vydat v Itálii pod názvem „Czech! Till Now You Were Alone“.

Někdy na podzim si jako host zahrál s punk partou A 64, v níž se seznámil s dalšími hostujícími hráči, saxofonistou J. Biskupem, který hrál s kapelou Garáž a perkusistou M. Klapperem. Oba mu potvrdili, že se jim moc líbil jeho dávný soubor Kilhets, takže se Chadima rozhodl pro vytvoření dalšího projektu, který by se odbýval na ryze improvizační rovině. Jako podklad byly určeny přednatočené pásky, do nichž pak hudebníci improvizovali na živé nástroje. No vocals. Trio MCH, Biskup a Klapper (na jeden koncert v Bratislavě ještě bubeník Jan Limburský z A 64), doplněné Chadimovým kamarádem Pavlem Turnovským, který obsluhoval tape processor, začalo koncertovat s tímto pořadem, nazvaným „1980rwell“ v říjnu 1984 vystoupením v Ostrově nad Ohří a do své žatecké derniéry v prosinci odehrálo jen čtyři koncerty. MCH už totiž mezitím pracoval na nových podkladech z přednatočených pásků a také se uvažovalo i o textech – jak jinak než Wernischových. Program dostal vylepšený název „198Four, Well?“ a rozjel se od ledna 1985. Toho se pak  jmenovitě zúčastnili: MCH (sax, voc, g, ds, tps), Jindřich „Bizon“ Biskup (sax, ds), Martin Klapper (perc, sax, tps, ds, voc) a Vlasta Marek (perc, tp, zároveň duo Marek & Pospíšil). Tento nový MCH Band byl mezi máničkami znám pod krycím názvem Alfred Startka, podle již zmiňovaného premiérového koncertu v Ostrově nad Ohří, kde Chadima takto kapelu uvedl (ještě k názvu: jednalo se „kuřáckou“ parafrázi na Alfreda Dunhilla; Alfred Startka byl jedním z pseudonymů Turnovského kamaráda, surrealistického básníka Karla Šebka – pozn. autora). Všechny další různé názvy, které MCH používal v tomto období už si holt maňuchy nestačily zapamatovat. Kvartet se představil v pražském klubu Opatov, v Hlubočkách u Olomouce, v Tišnově u Brna, v Praze Na Rokosce. Poslední vystoupení tohoto experimentálního seskupení se uskutečnilo na festu ve Chvaleticích v létě 1985. MCH pak samotný pořad charakterizuje takto: „Byla to reakce na Orwellův rok 1984, kterej nám vůbec nepřipadal jako fikce. Byl to pořad úsporný, vešli jsme se do jednoho auta, nebyl problém zdrhnout, když došla zpráva, že se blíží fízlové.“

Chadimovi se práce s přednatočenými pásky zalíbila a tak přes léto 1985 začal „vyrábět“ podobnou hudbu jako u „198Four, Well“ do nového pořadu „Gorleben“. No, zalíbila – ony ty pre-recorded tapes byla vlastně taková z nouze ctnost, neboť syntetizér byl velmi drahá záležitost a tomu, kdo ho vlastnil, by bylo asi zatěžko riskovat hraní v podstatě v undergroundové kapele. Účast na „Gorlebenu“ přislíbili jen Marek (perc) a Biskup (sax, ds); Klapperovi se podařilo zamilovat se do dánské občanky, kterou si později vzal a odjel s ní do Dánska. Na baskytaru pak přišel ještě Martin Schneider (zároveň Nahoru po schodišti dolů band), kterého ovšem jako teenagera nechtěli rodiče pouštět do nebezpečných podujatí, takže s kapelou odehrál jen dvě vystoupení – na Opatově a v Ostrově nad Ohří. V prosinci 1985 ho na dvou slovenských štacích (Martin, Prievidza) vystřídal Mirek Posejpal. V průběhu následujícího roku odešel Jindřich Biskup – nejprve zpátky do Garáže, a pak za kopečky – za svým velkým kámošem Klapperem do Dánska. V lednu 1986 se na postě baskytaristy objevil starý známý z dob Extempore Sláva Simon a vydržel v kapele téměř čtyři další roky. Kapela se tedy postupně zredukovala na trio Chadima, Marek, Simon. Koncertovalo se po ryze soukromých podzemních akcích (např. Antirockfest v Oskavě, Brno, Plasy, Kounice, Praha)  s jedinou výjimkou – tou bylo zmíněné premiérové vystoupení na Opatově v září 1985, ovšem na cizí papíry. Pomalu se také mezi androši začal zažívat název MCH Band, pod nímž Chadima kapelu uváděl. Používat nějaké krycí názvy na těchto undergroundových akcích už vlastně nemělo smysl. Derniéra Gorlebenu proběhla v prosinci 1986 v Martině.

Od začátku následujícího roku se pozvolna začal rodit nový program. K Chadimovi (voc, sax, g), Simonovi (bg, voc) a Markovi (perc) se v březnu 1987 připojil poděbradský klávesista Vladimír Helebrant (ex-Němý Bobeš, kdysi Apogeum), jenž vlastnil Yamahou DX 7, s kterou již šlo provádět lecjaké kousky. V květnu se v Ostrově nad Ohří uskutečnila premiéra nového pořadu „Es reut mich f…“ opět s pomalou, ponurou, ale působivou hudbou a texty Ivana Wernische. V červnu skončil Vlasta Marek a během léta přišel z pozvolna se rozkládajícího crazy bandu Vltava bubeník Antonín Korb. Přestože v kultuře zvolna začaly tát ledy, MCH Band mohl stále hrát jen po soukromých akcích anebo na cizí papíry. Navíc se do Chadimy čím dál víc obouvala Stb. „Stb po mě šla jak slepice po flusu,“ řekl v roce 2003. „Ze svazku jsem později vyčetl, že v roce 1988 bylo zahájeno dokonce ´předběžné řízení´, to znamená příprava na zhaftnutí. Výslechů hodně. Dost tvrdé období. Poslední série výslechů jela celej osmdesátej devátej. Vždyť jsem dostal poslední nabídku ke spolupráci ještě v 17. listopadu těsně před generální stávkou. Smažili mě dost drsně třeba v souvislosti s povolením vyjet na festival Europe tegen de Storm v Holandsku. Bylo to divný – Plastici v Americe (MCH má na mysli post-plastikovskou skupinu Půlnoc – pozn. autora) a já lítal na Barťák dvakrát týdne.“

V dubnu 1988 si kapela zahrála tajně ve Varšavě s francouzsko-holandským seskupením Encore + Grande a vzápětí v červenci emigroval do Německa A. Korb, jehož nahradil bubeník Hynek Schneider (ex-Hlava B). První oficiálním vystoupením MCH Bandu byla účast na hromadné akci „Koncert pro Arménii“ v lednu 1989, poté kapela proklouzla bdělým celníkům do Wroclawi, kde si společně se Šanovem zahrála na setkání emigrantů v rámci Festivalu Solidarnoszi Czeskoslow. – Polskiej. Za celý tento rok absolvovala kolem pětadvaceti koncertů, což bylo doposud zdaleka nejvíc za celou Chadimovu „alternativní“ kariéru. Sestava Chadima (voc, sax, g), Simon (bg, voc), Helebrant (ks) a Schneider (ds) vydržela až do konce roku 1989, kdy odešel Simon, na jehož místě se v lednu 1990 objevil baskytarista Martin Schneider, který se už jednou pokoušel s MCH Bandem hrát.

V devadesátých letech se pak MCH Band stal spolu s Psími vojáky a s Už jsme doma jedním z pilířů naší alternativní hudby, absolvoval bezpočet koncertů a zahrál si na mnoha festivalech jak doma tak i v zahraničí (Dánsko, Německo, Maďarsko, Finsko, Polsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Holandsko). Sám jeho vedoucí si pak občas chodil zahostovat s J. Neduhou, který se vrátil z emigrace a obnovil zde svůj The Rock & Jokes Extempore Band. Mikoláše Chadimu lze považovat vedle Mejly Hlavsy, Pavla Richtera, Lesíka Hajdovského, Vlasty Marka, Petra Křečana, Míry Waneka a Filipa Topola za základní osobnost naší alternativní hudby, osobnost, jež svým životem, postojem a aktivitami ať už hudebními nebo nehudebními výrazně přispěla nejen k obecnému pochopení výrazu „alternativní“, nýbrž téměř i k jeho samotné definici.