Smrt, znovuzrození, spánek a probuzení starými dobrými děvkami šňupajícími koks. Vanessa stejně jako před čtyřmi lety bere veškerou sílu tuzemské tvrdé elektroniky do svých rukou a jednoznačně deklaruje, že se starými konzervami se stále musí počítat, přestože si Samir ve svých textech „stěžuje“ na běh dnešní doby, kterou v lecčems nechápe a v podstatě se ji ani neobtěžuje rozumět.

Kdepak, Vanessa neztratila koule ani se svým druhým comebackovým albem a dle osvědčené tradice předhazuje lačnému posluchači horor za hororem. Pikantní na tom ovšem je, že Antidotum není ani zdaleka navazujícím počinem na Ave Agony, což lze přičíst především opětovným korekcím v sestavě, ve které už mimochodem nefiguruje Daniel Rodný, jedna ze dvou hlavních postav Vanessy. Nicméně spojení Papež-Hauser má už také něco odslouženo, vzpomeňme na projekt Gun. Nové složení skupiny tvoří dále Jakub Horák, Jaroslav Stuchlý a hostující kytarista Tvzex Christ z skupiny Sunshine.

Krvelačně prosté, žádná slabá káva! Je jen dobře, že i na novém počinu se Vanessa opětovně vytáhla, a to i přesto, že tu posluchač nenajde žádný přímočarý hit typu „Spolkni ďábla“ či „Fízl na speedu“. V konkurenčním boji ovšem rozhodně obstojí „Holky z gymplu“, anebo další sentimentální vtípek v podobě tracku „Nekrodisco“, ve které Samir přemlouvá jistou paní k návratu ke kořenům: „Mělas ráda sex a násilí/ k tomu jsme se vždycky hlásili.“ Ze Samirových příběhů to však není zdaleka všechno. „Smutný pán“ je vskutku prvotřídní zpovědí s charismatickými samply, přičemž celá skladba mi tak trochu evokuje doby projektu Gun. Naopak „Dobře organizovaná tlupa“ je nezastupitelný kazatelsky laděný otvírák, jehož největší síla spočívá v součinnosti Samirova zpěvu v refrénu a mocného hromobití kláves.

Nedílnou součástí celku se však paradoxně staly kromě „mašinek“ také Tuzexovy kytary, jenž sice nevytvářejí základní nosné sloupy, ale zároveň jsou překvapivě výrazné – jednoduše byly naroubovaný přesně do těch nejvhodnějších míst („Holky z gymplu“). Zajímavým zjištěním je zařazení pomalejších kompozic, jejichž baladickou notu přetrhává snad jen Samirovo brutální frázování („Smrt teenagerů“ – Samirovi ti puberťáci zjevně leží v žaludku  :) či samotný obsah slov („Smrt na kolotoči“). Svým vlastním životem si však na albu prochází i „Véna s kudlou“, což je další atypická záležitost, bez které bych se ovšem upřímně obešel a totéž se týká nejméně nápadité „Fuck B.“. V kontextu celkového poslechu alba však ani tyhle věci nikterak neruší a takřka totéž soudím o dvou zajímavých remixech ke skladbám „Smutný pán“ (příspěvek z dílny Clause Larsena z Leather Strip) a „Dobře organizovaná tlupa“.

Výčet důležitostí je pak třeba zakončit slovem o produkci alba, svěřené do rukou Johna Fryera, který je mimochodem podepsán pod nahrávkami skutečných mistrů zvuku (Nine Inch Nails, Swans či Depeche Mode). Je třeba něco více dodávat? Antidotum je další opravdu vyvedené album s originální tváří a jasně rozpoznatelnou image!

podle rumzine.com