Jako formu vyjádření nepoužívají nejmodernější nástroje, ale spíše hledají nové způsoby, jak naložit s těmi starými. Filosofie projektu spolu s elektronickými přístroji Moimira Papalescu a saxofonem Petera Van Krbetze činí z Magnetik překvapivě mnohem víc než obvyklou postmoderní hříčku s označením retro projekt.