Po úspěchu druhého alba se Vanessa pustila do masivního koncertování a ztropila nejedno pozdvižení (a to nejen kvůli hudbě), ale k tomu se dostaneme až nakonec. Deska Monogamy vychází dva roky po úspěšném Flashbacku u firmy BMG a přináší zase několik změn. Do kapely přichází Zoran Stehlík, původně jako koncertní bubeník, ale nakonec i jako zpěvák vedlejšího projektu Target, který s Danem založili v reakci na Samirovo popové vzplanutí s 2 Amigos. Samirův projekt byl sice nakonec propadák, ale atmosféře v kapele to nepřidalo.

Album Monogamy je zvláštní tím, že je vlastně nosičem dvou samochodných projektů. Daniel Rodný skladby pro Target připojil pod jednu „přikrývku“ a podle jedné kompozice pojmenoval celé „vanessovské“ album. Tohle netradiční řešení se však ukázalo jako nečekaně povedené. Nekompromisní electro-coreové, česky zpívané kousky, jsou střídány ponurými ambientními sekvencemi, ve kterých děsivě promlouvá Zoran Stehlík. To vše v jazyce anglickém. „V podstatě jsme to tak chtěli. Na desce zpívají dva lidé. Každému z nich sedí jiný výraz, jiná poloha. Věci, které zpívá Zoran, jsou takové temnější, zamyšlenější, zatímco Samirovi svědčí ta agresivnější poloha. Většinu těch pomalejších věcí jsem skládal pro Target a do nich se Samirovi příliš nechtělo. Původně jsme je zamýšleli jako instrumentálky, ale Zoran k nim napsal texty a nakonec je i nazpíval. Naživo tyhle skladby budeme hrát s Targetem“, říká Daniel Rodný. Také zvukově se nahrávka po všech stránkách povedla, což je patrné hned od prvního kousku „Jimmy Jones“. Razantní texty se však tentokráte neopírají o drogové výlety, ale zabývají se především temnými stránkami lidského bytí. Někdy jsou až neskonale útočné („Můžu tě nenávidět“, „Incest“). Za stěžejní považuji excelentní track s názvem „Bisociál“ (po textové stránce jedna z nejlepších ze Samirova pera) a klipovou „Slovní hříčku“, „Buď Jidáš“. Říznost alba je podtrhnuta šíleně skresleným zpěvem. Ze Samira vycházejí opravdu nelidské zvuky! Naproti tomu Zoran Stehlík je v „targetovských“ skladbách temný a procítěný. Ovšem náměty songů opět balancují na hraně maximální bestiálnosti. Tak např. skladba „Chikatilo“ byla věnována nechvalně známému šílenci z Ukrajiny, který během několika let zabil desítky lidí včetně dětí, části jejich těl smažil domana pánvi a jedl… Lyrice je samozřejmě uzpůsobena také hudba, nesoucí se na vlnách elektroniky a temného, industriálně namířeného ambientu. „Je to jedna z mála věcí, ke které se hodí anglický text. Ten vznikl po sledování reportáže CNN z procesu s Čikatilem. Stál tam v kleci, aby na něj veřejnost nemohla, na sobě tričko s olympijským medvídkem, typ člověka, kterého potkáš, když ráno vyjdeš z baráku a nebude ti připadat zajímavý. Zpěvová linka filmovou atmosféru skladby jen dokresluje. Toho jsem se držel při psaní textu, je to spíš taková náměsíční ukolébavka“ (Karel Hron). Obsahově však vyniká titulní kompozice „Monogamy“, zastoupená dokonce ve dvou verzích. Zapomenut bych neměl na „klaustrofobickou“ instrumentálku „Alice“, jejíž hororová atmosféra musí zacloumat i s těmi silnějšími povahami. Album se zkrátka povedlo se vším všudy a Vanessa si bez menších problémů upevnila pozici na české electro-hardcoreové scéně. Krátce po vydání však dochází k dalším korekcím v sestavě. Odchází Zoran Stehlík a právoplatným členem se stává Rusák), jehož stopa na poslední fošně je taktéž patrná.

Jak vidí Vanessu v její třetí fázi Samir? „Říká se, že mezi hysterií publika na rockových koncertech a reakcí auditoria při projevech, dejme tomu, Adolfa Hitlera, není velký rozdíl. Něco na tom bude. Nás třeba spojuje to, že stejně jako on ve svých projevech používáme i my v textech jednoduché, snadno zapamatovatelné věty.“ A nejen hysterie na koncertních vystoupeních mají vliv na hlavní protagonisty. Atmosféra ve Vanesse začala houstnout a v tisku se začínaly objevovat zprávy o vzájemné nevraživosti mezi Samirem a Zoranem. Ti dva prý mezi sebou začali mít neustálé konflikty, které kulminovaly potyčkami. Dokonce i Daniel Rodný, do té doby „nad věcí“, z toho začínal být viditelně otrávený. O co mezi Samirem a Zoranem šlo, vědí jen oni dva, každopádně Zoran Stehlík nakonec ustoupil a z Vanessy odešel. Samir Hauser hned nato překvapivě založil novou formaci, jejíž image byla postavena na saku, bílé košili a kravatě - stal se z něj švihák. Ale co Vanessa? Její konec visel ve vzduchu a později také nastal… A byla to velká škoda, protože poslední dvě alba neměla široko daleko konkurenci!

podle » rumzine.com