Vanessa Ave Agony
2009, CD Album

X Production

- Daniel Rodný a Miroslav Papež hudba
- Samir Hauser texty a zpěv
- Jaroslav Stuchlý bicí, Jakub Horák live kb
54:25
musicsrv 90% sanct 85% xplay 74% dgs 82%
    Co-producer Goldlabel Entertainment, Design Concept [Video] David Jahn, Engineer [Acoustic Drums] Mark Velvet, Illustration Adolf Lachman, Management Nora Production, Management Vítězslav Váňa, Mastered By Ecson Waldes, Music By, Lyrics By Vanessa, Performer Daniel Rodný, Performer Jakub Horák, Performer Jaroslav Stuchlý, Performer Miroslav Papež, Performer Samir Hauser, Photography By Václav Jirásek, Producer Alexander Hacke, Producer Vanessa, Recorded By, Mixed By Alexander Hacke, Recorded By, Mixed By Vanessa, Typography, Design Zdeněk Trinkewitz,
    Issued in a three panel digipak and inserted booklet with Czech and German lyrics and artwork
    1 Satanova Pomsta (3:08)
    2 Spolkni Ďábla (3:57)
    3 Chci Zmizet (4:16)
    4 Ahoj, Chcípni (3:59)
    5 Mukamba (3:48)
    6 Fízl Na Speedu (3:39)
    7 Nechtěná Magie (3:18)
    8 Den Kdy Jsme Ztratili Koule (4:14)
    9 Primitiv (3:43)
    10 Zrcadla (4:40)
    11 Melodrama (3:56)
    12 Smrad Z Lidí (4:59)
    13 Babylon (6:36)

    Pod novinkou Ave Agony je kromě zásadních postav podepsána ještě jedna zajímavá osobnost. Je jí Alexander Hacke, člen legendárního německého tělesa Einstürzende Neubauten, podtrhující výslednou zvukovou tvář. A ta je skutečně zabijácká! Album otevírá zlověstná skladba „Satanova pomsta“, chladná elektronické nakopávačka s drtícími zvuky, neplánovaně hlásící, že nová Vanessa bude ještě více BRUTAL!
    Fízl na speedu
    A právě výstavní sound je doslova zhmotněnou destrukcí. Pokud tato kolekce není vůbec nejlépe provedenou zvukovou koláží, tak minimálně patří vůbec mezi ty nejlepší. Album jsem poprvé slyšel v autě a nevím proč, stále jsem měl takový frustrující pocit, že někdo zkrátka sedí na zadním sedadle, za moment vyskočí a přeřízne mi hrdlo! Ale pojďme dále. Další brutální zásek v tanečním rytmu sebou přináší „Spolkni ďábla“ (pro mě první hřeb alba), přičemž následná „Chci zmizet“ je první připomínkou staré tvorby Vanessy ve starém stylu. Smyčkou se však okamžitě dostáváme k ústřednímu songu „Ahoj, chcípni“, nukleární EBM masakru s nezbytným nádechem gotické atmosféry, probouzející se v grandiózním finále. Jinak právě klip k této skladbě vzbudil velké „haló“ (viz nekonečná kadence zákazů), takže se na něj hned pod recenzí podívejte.

    Těžko říci, jak by asi vypadal klip k tracku „Mukamba“, porno skladbě se xenofobní tématikou. Co k tomu říci? Jen tradiční větu – „tam, kde ostatní končí, tam Vanessa začíná“.
    Chci zmizet live
    Ale tu textovou otázku si však neodpustím: „Mukamba byl dealer / kryla ho sociální síť / našel si bílou ženu / a s ní chtěl děti mít / milovala tyhle etnosračky / milovala dlouhý černý hračky / nevadilo jí jeho HIV / myslela si že o přejde… O nic umírněnější však není ani „Fízl na speedu“… dnes večer / vyrazím ven / nacpu se viagrou a speedem / už mi stojí / jako Obama / vydrhnu si zuby / tvejma chlupama… přímočará skladba se reálně nenávistnou atmosférou, která je třikrát podtržena industriálními řezy. Jedna z nejtvrdších skladeb na albu. Naproti tomu sebereflexní „Den kdy jsme ztratili koule“ působí až skoro „roztomile“, jasný příklad toho, že nová Vanessa neopisuje jen staré zavedené formule, ale zároveň se snaží vymyslet něco nového. Totéž se týká předělávky od The Groupies, ke které sepsal text Poly z Insanie. Skladba je postavena na poklidném kytarovém motivu ala divoký západ. Znásilnění filmu „Tenkrát na západě“ je na světě….

    Poslednímu bloku alba vévodí typická vanessárna „Zrcadla“. V bouřlivé baladě „Smrad z lidí“ (obsahuje obdobnou kytarovou vyhrávku jako ve skladbě „Primitiv“ a v neposlední řadě musí zaujmout hra kláves, připomínající legendární hammondky), jenž se následně trochu překrývá se závěrečnou „Babylon“. Je trochu škoda, že album působí na konci tak trochu „poklidně“ (totéž rozhodně neplatí o textech), možná to chtělo ještě jeden „odpich“, ale to už je jen takové rádoby uvažování nad jinak skvělou desku. Místo, které doposud zelo prázdnotou je opětovně zaceleno, paradoxně tím stejným jménem. Ano, tenhle návrat má smysl! Vanessa je zpět s plnou polní, žádné servítky, žádné kompromisy. Viz fotky v bookletu z pera mistra Adolfa Lachmana.

    Vanessa rozhodně „koule neztratila“!

    podle rumzine.com


    Jak vidí Ave Agony ostatní členové redakce?

    Vanessa po letech vstala a nabízí novou porci své muziky. Promo materiál dodaný společně s CD se holedbá velkohubými popisky, láká velkorysými výkřiky, sebevědomě tlačí na pilu.
    Spolkni ďábla live
    Podpora managementu a lidí kolem je siná zbraň, která má mnohdy silný účinek, ovšem hudba je to oč tu běží! Elektroteroristická vypalovačka na úvod, intenzivní zvuky, drtící basa, distorze a velké textové obraty toliko otevírák „Satanova pomsta“ (1). Vypadá to, že bude veselo. Temné stránky slov, které na první pohled, pokud je čteme jen jako palcové titulky v Blesku, působí pobouřlivě. I když pronikneme však dovnitř jistá explicita tu je, ale jsou to drze vyjádřené názory na věci kolem nás. Ne každý je ale vnímá, ne každý chce, ne každý může. Strojní buchar „Spolkni ďábla“ (2) je rovněž rovným, nekompromisním strojem, ale k primitivnější smršti Ministry nedojde. Logicky grunt EBM je v tvůrcích jako v koze. U „Chci zmizet“ (3) dojde k bigbítovému příklonu, ať už si všimneme kytar nebo ševelících starokláves. Směřování desky se nám pomalu ubírá jiným směrem, aniž by docházelo k výraznému ubrání plynu hrubosti. „Ahoj, chcípni“ (4) na této cestě předvádí rovnou bez skrupulí hru synťákových tyčí, které do sebe narážejí a jejich zvuky se prolínají v prostoru. Množství ruchů, porůznu umisťované zpěvákovy deklamace píseň oživují a zachovávají vítanou špinavost. Z Makumby se nakonec vyklubal „Mukamba“ (5). Audio-virtu-vizuální hrůza ala Saw nebo Hostel v představách režiséra béčkových hororů, alespoň co se tedy textu týká. K tomu muzika, kde je spoléháno na hybnost a pauzy. „Fízl na speedu“ (6) se do historie nevrací jen slovy, ale i implementací živých bicích. Přiznávající basa, táhlé synťákové špagety a čitelnost vokálu dělají z útvaru lehce pochopitelnou pecku jako z časů (ne)dávno minulých. Jak je vidět už by byl zase čas to krapet osmahnout a nasadit nějakou řachu podobnou úvodníku. „Nechtěná magie“ (7) touto není. Po kytarových schodech skotačí útočná basa, deklamátor fluše své pesimistické pocity.

    „Den kdy jsme ztratili koule“ (8) jakoby se chtěl stát v refrénu hitem, ale nějak moc slabik při frázování mu to neumožňuje. Skladba by klidně slušela Dark Gamballe. Mám pocit, že deska ztrácí tah podobně jako poslední deska Rammstein. Ani ta není špatná, jednotlivé šlágry mají vždy něco do sebe, je co pochválit, co poslouchat, ale v sérii pospolu jaksi nedrží. Primitiv (9) s výrazným kytarovým motivem jako od Tarantina, syntetickou výplní je zajímavým úkrokem, přesto stranou. „Zrcadla“ (10) opět najedou na elektronickou kolej. Jen zařvat Bewegt Euch! Bublající „Melodrama“ (11) se občasně vzdouvá k symfonickým vrcholům s dynamickými výšlapy, aby po zdolání nenabídlo více než panorama frustrací. Průběh písně se opravdu táhne jako „Smrad z lidí“ (12). Dramatická nálada s melodickým motivem kytary, opatrným zpěvem a znovu doplňujícími varhanami. Finální kousek „Babylon“ (12) se vláčně loučí zkresleně zprasenou melodií a morbidní lyrikou. Dojde i na zvýšení úderného efektu, ale pomyslnou sestupnou náladu celé desky nezachrání.

    Jak jsem psal výše, je to výtečné album na více poslechů o objevování, které napoprvé neuspokojilo pouze mé falešné očekávání. Zajímalo by mě nakolik se na tvrdosti, zašpinění a prostupující agresi ve zvuku podepsal tolik proklamovaný Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten). Produkce celku má s klidným svědomím možnost oslovit světové posluchačstvo, které je uvyklé na jinakosti. Jak bylo vidět na návštěvnosti prosincového koncertu v Praze, našlo se dosti lidí i u nás, takže je dozajista vše na nejlepší cestě.

    RadeK. K.



    Neskutečné se stalo skutkem. Nikdy jsem si nemyslel, že by se to mohlo stát, ale opak je pravdou. Exkluzivní hudební návrat je naprosto plnohodnotný, nejdříve proběhla masivní propagační kampaň desky, nový klip a v neposlední řadě již zmíněný zázrak! Prapůvodní členové Daniel Rodný a Samir Hauser spojili své síly s Miroslavem Papežem, který se už podílel na předposledním projektu Gun. Doplněni o Jakuba Horáka a Jaroslava Stuchlého, začala kapela další etapu, kterou zároveň posvětil německý producent Alexander Hacke (Einstürzende Neubauten).

    Po mnohaleté pauze kapela všem pochybovačům ukázala, že i v dalším tisíciletí má jejich tvrdá elektronika slušný potenciál. CD se také dočkalo opravdu skvělého uměleckého obalu a trefné a originální texty dotvářejí celkovou EBM atmosféru. Potěšení z nové tvorby ústřední trojice vedlo k vydařenému koncertnímu návratu…a život kapely dále vyústil v další excelentní klip a již vydané DVD. Doufám, že tahle skvělá deska není jejich poslední hudebním počinem… Ave Vanessa!!!

    Radim


    Spolkni ďábla

    Je to tak, tady končíš,
    byla jsi živá a teď jsi má

    Je to tak, je to krutý,
    tak si zvykej, tohle je realita

    Spolkni, spolkni, spolkni ďábla!

    Taková malá diskočíča,
    taková malá mrtvá píča

    Jsi to ty, postmoderní víla,
    zbožňuješ elektrodisko,
    ty jsi tak dekadentní,
    sebejistá, duše čistá

    Spolkni…

    Útočím zbraní, která je tichá,
    nepros, to nic neznamená

    Spolkni…

    Den, kdy jsme
    ztratili koule

    Den, kdy jsi zjistil, že máš tik
    Den, kdy sis vzpomněl, že bylo líp
    Den, kdy už na ničem nezáleží
    Den, kdy je lepší nechat to jak to leží
    Den, kdy jsme ztratili koule…br>
    Den, kdy sis nevzal
    žádný drogy, i když byly zadarmo
    Den, kdy jsi zjistil,
    že nepatříš do týhle doby
    Den, kdy víš, že to už
    nějak není ono
    Den, kdy sis řek, že
    nová hudba už stoji za hovno
    Den, kdy jsme ztratili koule…

    Den, kdy jsi ztratil ideály
    Den, kdy jsi našel předsudky
    Den, kdy tě přestaly bavit hádky
    Den, kdy jsi zjistil,
    že máš spíš kamarádky
    a nemáš vtipný hlášky
    Den kdy jsme ztratili koule…

    Z Krize dospívání do krize dozrávání
    Tvý srdce je líná děvka.

    Zrcadla

    Divný, že ho tak znáš
    Zasněnej pohled krysy
    Hajzl, co má
    do čela naraženou svatozář

    Opovrhuje tebou, pro něj jsi
    obyčejnej šmejd
    Zrcadla, zrcadla, zrcadla…

    Byly doby, kdys ho nenáviděl,
    byly doby, kdy jsi všude viděl
    jen špínu

    Byly doby, kdys ho tak rád řešil,
    chtěls mu sdělit svoje názory,
    na mejdanech, co jsi sotva přežil
    všechno to bylo jenom rádoby
    upřímný a živý

    Nechceš ho soudit,
    nechceš ho srovnávat,
    nechceš nic vědět,
    nechceš nic znát,
    nechceš mít názor
    a nechceš znát ten jeho

    Opovrhuje tebou, pro něj jsi
    obyčejnej šmejd
    Zrcadla, zrcadla, zrcadla…

    koncerty